Svatební hra kočár

Bylo, nebylo, jedno malé království. Rozprostíralo se za malebnými potůčky plnými kamenů, údolími a lesy. V tomto malém království žil král s královnou. Jednoho dne, kdy bylo krásně a ptáčci si vesele prozpěvovali, se královna rozhodla, že by si ráda vyjela na projížďku do královských zahrad.

Inu řekla svému králi. „Králi, můj milovaný králi, můj přenádherný králi, chtěla bych se projet kolem našeho království, zavolej kočího.“

Král řekl své královně. „Jsi si jistá královno? Pršelo, a cesty jsou plné kamenů a výmolů, ale ať je tedy po tvém. Pojedeme se podívat, jak se daří našemu království.“

Zavolal na kočího. „Kočí, můj milý kočí, můj nejmilejší kočí přichystej kočár a vyveď koně ze stáje. Zapřáhni koně před kočár, protože královna a král si chtějí vyjet ze zámku. Zkontroluj dobře pravé zadní kolo a levé přední kolo jestli dobře drží, aby se nám neulomily, až pojedeme lesem přes kameny a výmoly.

Kočí tedy zašel do stájí, zkontroloval oba koně a vyvedl je ven. Poté zapřáhl povoz i kočár. Aby si byl 100% jist, zkontroloval vše ještě jednou. Nejprve šel k levému koni, poté přešel k pravému koni, zkontroloval také levé přední kolo, levé zadní kolo, pravé zadní kolo a pravé přední kolo.

Vše bylo nachystáno, tak tedy zavolal: „Králi, můj milovaný králi, váš královský kočár i povoz je nachystán. Král s královnou tedy nastoupili a vydali se na obhlídku jejich království. Cesta se vinula malebnými uličkami plnými výmolů, které byly schovány pod velikými topoly, projížděli kolem malých rybníků a kolem velkých luk, po cestách plných kamenů. A královna řekla: „Králi, ty můj králi no já se bojím, co když královský kočár nevydrží? Jedeme přes kameny a výmoly a stále jsme těžší a těžší.

A král řekl královně: „Moje milá královno, moje nejmilejší královno, vůbec ničeho se neboj. Kočár má znovu vyměněna obě zadní kola a také obě přední kola. A navíc naše oba koně jsou nejlepší v celém království. A královna řekla „Dobrá, už jsem klidnější.“

Za malou chvilinku se královna zeptala krále: „Milý králi, můj nejdražší králi zeptej se kočího, jestli koně dostali dostatek ovsa.“ Král volá na kočího: „Kočí, hej, kočí, jsou koně nasyceni?“ Kočí odpoví: „Samozřejmě, můj králi.“

Za krátký čas řekne královna králi: „Můj milý králi, můj dobrý králi, můj nejmilejší králi, můj nejkrásnější králi, myslím, že levé přední kolo háže.“ Najednou se ozve rána, která škubne i s kočárem, protože pravé přední kolo najelo na kámen. Král volá na kočího: „Kočí, co se stalo? “Netuším králi„, odpověděl kočí, „ale doufám, že jste s královnou v pořádku.“ Král i královna odpověděli, že ano.

Kočí tedy seskočil z kočáru a šel jej zkontrolovat. Když už byl dole, tak se rozhodl, že zkontroluje i povoz. Nejprve tedy zkontroloval pravého koně a potom levého koně. Nebyl si jist, proto znovu zkontroloval levého koně a poté i pravého koně. Pak přešel k pravému přednímu kolu, pravému zadnímu kolu, znovu zkontroloval pravé přední kolo, pak levé zadní kolo, levé přední kolo a opět levé zadní kolo.

Nic nenašel, a proto zašel ke králi a řekl mu: „Králi, můj milovaný králi, vše je v pořádku, povoz i kočár. Museli jsme najet do nějaké díry, či na kámen. „Tak to jsem ráda, že to dopadlo takhle“, řekla královna. „Já už jsem myslel na nejhorší“, řekl král. „Že nám třeba upadlo pravé přední kolo.“

Král mu tedy opět přikázal, ať pokračují v jízdě a pomalu vrátí do zámku. Kočí tedy naskočil na kočár a pobídl oba koně. Ze začátku se levému koni moc nechtělo, ale pravý kůň jej přesvědčil, aby táhli stejně. Tak se povoz i s kočárem opět rozjeli. Po pár minutách dojeli v pořádku do svého království a tak král i s královnou poděkovali kočímu za pěknou projížďku královským kočárem.